Novinky  Hotovo  V přípravě  Výroční zpráva FS4  Ostatní  Autoři  Odkazy  Ikonka  Kontakt
Aktuálně je v přípravě již čtvrté pokračování textové hry Fuckstory, jejímž autorem bude tentokrát The_Pretender a jeho Paranoia Pictures... FuckStory 4: Fuckulta Plánované vydání - jaro 2007 Čeňkovi nejhorší obavy Co vás čeká a nemine? (následující řádky jsou vůbec první věty sloužící coby úvod) Ano, jsem to opět já… Čeněk. Ani nevíte, jak jsem rád, že mám uplynulý školní rok za sebou. Už jenom ta představa… Přistihl jsem se dokonce, že při vyslovení slova Markéta mi běhá mráz po zádech. Abych to ale vzal od začátku tam, kde jsme skončili… Bylo to onehdy na pouti, když jsem byl s Markétou v tom nočním baru. Vše se vyvíjelo báječně. Vypili jsme pár sklenek rumu, vodky, a jiných břeček. Markétě dokonce ušlo, že piju výrazně pomaleji a méně než ona, takže došlo k nevyhnutelnému – pozval jsem Markétu k sobě domů, tedy vlastně k sobě do pokojíčku. Markéta kývla. Co mohla ostatně také dělat jiného ve stavu, ve kterém se zrovna nacházela, že? U našeho domu jsme chtěli prolézt oknem, jenomže bylo zavřené. Markéta se nabídla, že má diamantové náušnice a že ve skle prořízne otvor, abych zevnitř mohl okno otevřít klikou. Bohužel jsem zapomenul, že Markéta má už něco vypito, a tak prorazila svírajíc náušnici okno a její ruka se ocitla náhle v mém pokoji. Naštěstí to nebylo vážné. Táta měl zřejmě také něco popito, takže se neprobudil a máma nemohla nic dělat, neboť byla přikryta tátou. A ségra? Ta byla zase někde na tahu. Dokonce ani Markéta nebyla nijak vážně zraněná, takže jsem mohl směle pokračovat. Otevřel jsem zbytky okna a prohodil Markétu otvorem ve zdi do svého pokojíčku… Rozsvítil jsem… a Markéta se rozječela a utekla… Nechápu tyhle lidi. Jak se někomu můžou protivit pavouci? Taková sympatická stvoření? Zvláště jedná-li se o podobného drobečka jako je Renata II? S Renatou už jsem se nebavil. Někdo, kdo trpí arachnofobií mne přece není hoden. Bylo to někdy začátkem letních prázdnin. Politická situace v zemi našeho tatínka hluboce zasáhla. Brzy na to jsme dokonce museli náš televizor opatřit stěrači, neboť náš tatíček plivnul na obrazovku vždy, kdykoliv se na ní objevil nějaký politik… V noční můru se pak doslova měnila nedělní rodinná idylka u televize, kdy se tatínkovi po několika hodinách ustavičného plivání nedostávalo slin a my ostatní jsme neměli díky stále se míhajícím stěračům z kvalitního pořadu vůbec žádný prožitek. „Myslím to upřímně…“ ozvalo se z televize a tatínek na ni s instinktem, který by mu mohl závidět i I. P. Pavlov vypudil další dávku slin. „Tak už dost!“ řekla maminka, hodila pod mokrou televizi znovu hadr na zem a přepnula program na divácky úspěšný televizní muzikál Nachmelení starci. Při tom jakoby mimoděk šlápnula na naší kočku. Byl to takový rodinný mazlíček, kterému se říkalo jménem tak, jaká byla v rodině zrovna nálada. V očkovacím průkaze měla sice napsáno honosné jméno Mícinka, ale maminka jí často oslovovala i mnohem jadrnějšími a nutno podotknout, že i trefnými osloveními, jako například „Ty bestie…!“, když Mícinka nepozorovaně vyskočila na kredenc a ukradla čerstvě naklepaný řízek… Znenadání se ozval zvonek. Maminka si otřela z podrážky pantofle Mícinku, potom si oklepala zástěru a upravila drdol vlasů na hlavě. Našim se do poslední chvíle úspěšně dařilo tajit mi, kdo že to má na nedělní návštěvu přijít – a hlavně proč. Pozdější zjištění se rovnalo téměř ledové sprše. Maminka otevřela dveře a ve futrech se objevila moje milovaná bábi Věra z východního Německa. Později jsem zjistil, že bábi přijela i s kufry, neboť svůj příbytek prohrála při nedělní partičce binga v kostele. Vlastně ani nevím, proč se jí říká bábi… Pokud vím, v žádném příbuzenském stavu s námi není. To jediné, co o ní vlastně vím, a to ještě díky četným hodinám, kdy jsem byl nucen sedět vedle této bábi a čumět do černobílých alb je to, že babička Věra má ještě další dvě sestry – Nevěru a Pověru. „He*l H*tler!“ pozdravila slušně babička hned mezi dveřmi a paži měla zvednutou směrem ke mně vysoko ke stropu. Ještě bych se rád zmínil, že babička Věra měla něco přes devadesát let a v hlavě už to měla trošku pomotané. Já jsem se teď nezmohl na jediný pohyb a s otevřenou pusou jsem civěl na Věru, jak upouští dva těžké kufry na zem, ze kterých se po dopadu zaprášilo a odlétlo hejno molů. Z bábiny gestikulace rukou, které rozhazovala okolo sebe, takže vypadala jako větrný mlýn brzy vyplynulo, že bábi se chystá zkonfiskovat můj pokojíček… Bábi mi dala ultimátum. Buď jí pokojíček přenechám dobrovolně, nebo si ho vezme násilím. Jenomže já mám ještě několik skrytých zbraní, mezi něž počítám Renatu II, která zatím bestiálně vyrostla a mé dva potkany Génia a Jerryho, kteří s Renatou každou sobotu pořádají řeckořímské zápasy, a tak jenom doufám, že bábi má stejně panickou hrůzu z pavouků a myší jako Markéta… Co se plánuje? - Odlet Čeňka do zahraničí, kde se utká s tím nehorším, co ho v jeho životě zatím potkalo. Jestli si myslíte, že kultura západních škol je na vyšším stupni vývoje, jste na omylu. Co autor hledá? - Zážitky ze školy, slovní přesmyčky, nedopatření a popisy osob. (jinými slovy něco podobného jako zápisky v deníčku psychopata) Náměty pište na e-mailovou adresu The_pretender@post.cz
Homepage for Fuckstory - Copyright (c) by XAGATRON, všechna práva vyhrazena.